Jdi na obsah Jdi na menu
 


Do baráčku a šup ven - odešel nám hopimíček

31. 12. 2010

Dlouho jsem nepsal, ale nic zásadního se nestalo. Je zima všude haldy sněhu a místama ledové plotničky zamaskované sněhem - to je něco pro mý páníky :-)...

Dneska jsme byli zase na návštěvě u ovčandy Ary, panička nás občas pustí dovnitř, aby jsme obhlídli, co kde je a tak. No a já vyběhl hezky do patra s Arou v zádech. Ta hned vlítla na gauč a dělala, že tam jako není, aby jí mamina paničky nevyprovodila ven, protože tam je to "tabu" :-), já vlít do pokoje na válendu, ležel tam ten hopimíč (prý na tom lidi hopsaj - nějaký cvičení či co...) docela zajímavý tak jsem doněj trošku drcnul, tedka si mě všimli a cože jako tady dělám, no co asi, čuchám to je jasný... Tak jsem seskočil a hurá pryč za Arou do obýváku, tam si mě snad nevšimnou, ale jo všimli panička už zatím vysupěla schody a prý: "Andulo, Arčo šupejte dolu honem" - jo honem hahahahaha, já jsem rychlej, popadl jsem bulánek plesk ho po Aře, ta nic a ještě ho nechala spadnout na zem, tak honem sebrat a plesk ho znova, to už mě panička chytla a vyprovodila směr schodiště, otočila se pro Arču a tak jsem měl čásek a zahnul jsem do pokoje, ten super míček je muj, skvělá věc, prostě bude muj...

Odolal náporu mých tlapek a koulel se po válendě - no to teda né, utíkat mi nebudeš - klapnul jsem zoubkama a bylo. Jéje on mi nějak splasknul, je v něm dírka (asi 10 cm) - ajajaj sklapnul jsem ušiska a mažu ke schodům a ven - no slyšel jsem je, jak panička hubuje. Tak nás zase vyexpedovali ven, Ara zalehla na své místečko a já koukal do okýnka dveří, co jako bude dál - nic se nedělo.

Za chvilku přišla panička i stou splasklou merunou, tak jsme si spolu zahráli aspoň na přetahovanou, když už míč nebude nikdy plnit svou hopifunkci :-)... I v posledním okamžiku, před vyhozením posloužil jako parádní zábava, panička prý objedná jiný lepší - jestli pak ho zase najdu já :-))))