Jdi na obsah Jdi na menu
 


Moje první zkouška - ZZO

21. 3. 2009

Dnes panička přišla dřív než obvykle a sama páník nedorazil, když jsem po něm koukal odkud na mě bafne, panička mi řekla, že dnes nepřijde, protože je v divadle a připravuje nějakou loutkařskou hru. Byl jsem ale stále ve střehu, co když vážně někde je, ale nebyl. Šli jsme do parku a k řece, pěkně jsem se vylítal a už jsme šli zpět.

Bylo tam docela dost lidiček, někteří nervóznější než jiní. Pak mi to došlo, panička o tom mluvila, budou zkoušky, já málem zapomněl :-).

Pan rozhodčí přijel v 8 hodin, pak jsme všichni nastoupili do řady, 9 psovodů a jejich hafani. Pěkně jsme seděli, pan rozhodčí vždy řekl jméno psovoda a jméno hafana, všem koukal na tetování, jen mě ne, protože já nemám tetování ale čip. Panička si půjčila od veterináře čtečku, aby si mě prý přečetli (copak jsem nějaká kniha či co ????), přišli jsme k panu rozhodčímu, představili jsme se a panička podala ruku, pak mě přečetla a rozhodčí se nade mě naklonil, ale to se mi vůbec nelíbilo. Zamručel jsem, ale panička mě lehce okřikla, tak jsem se otočil a chtěl odejít, trošku uraženě jsem na paničku koukal. Pan rozhodčí paničce řekl, aby na mě dávala pozor, že určitě ví proč. No já to teda nevím, byl jsem vzornej, žádný skákání ani snaha zdrhnout, za ostatními hafany, jen to malé zamručení....

No a pak se část skupiny naložila do auta a jela i s rozhodčím pryč, panička říkala, že na stopy. Po jejich příjezdu, šlo vše ráz na ráz. Šli jsme jako první na řadu. Nastoupili jsme k cedulce, podali hlášení rozhodčímu a už jsme začali cvičit. Přivolání mi dnes opravdu šlo, chůze už byla horší, moc se mi chodit nechtělo, taky jsem si uvědomil, že jsem večer nejedl a teď už mám docela hladík, koukal jsem na zem jestli tam něco není, ale nebylo. Tak jsem tlapkal, no žádná sláva. Pak sedni lehni, to mi šlo docela pěkně, odložení za chůze hned jsem lehl, jen mi zadek upadl na stranu, ale to zas není tak strašné no a pak byl aport. Panička odhodila činku, vypustila mě, já utíkal jak o závod, popadl činku a nabírám směr k paničce, ale hele, tady leží v trávě granulka, hmmmmm, pustím činku slupnu granuli (asi někomu vypadla, když tu předtím nacvičoval) a koukám mám vzít činku a přijít, nebo jít rovnou, koukal jsem střídavě na činku a na paničku, pan rozhodčí rozhodl ať mě panička zavolá, radostně jsem předsedl a čekal na odměnku a zase nic, no tak to teda néé, štípl jsem paničce do nohy, co když na to zapomněla, ale nic jsem nedostal, prý až potom, že mám vydržet :-(...

Ostatní také docvičili a teď nastala chvilka na speciální cviky, ty jsme předtím mockrát cvičili, vím co mám dělat. Lidi si kopou s míčem za nimi pes. Dostávám povel volno, běžim na míč, vrčím, štěkám, hopsám kolem něj, povel Ke mně! a já si pořád hopsám, ten míč mě vážně dneska bere, ale pak jsem se rozhodl toho nechat a už jsem upaloval k paničce, skupinka byla v pohodě byl jsem slušňák jak se patří, uvázání u kolíku a kolem procházející lidičky a psy pohoda, nezajímají mě, zajímá mě panička, která se mi schovala. Konečně vyšla z úkrytu a je celá veselá, nervozita tatam. To znamená MÁME ZKOUŠKU ZZO. Dostal jsem za to odměnku kus jater. Ale to nejlepší kuřátko, dostal jsem v boudičce, hned jsem s ním zaběhl do boudy a chroupal ani jsem nevykouknul, jestli už panička šla, nebo čeká až vylezu ven.

Tak a na konci mého povídání chci poděkovat lidičkám, kteří na mém úspěchu měli velký podíl. Moc děkujem D. Sucháčkové (výcvikářka), která s námi pravidelně cvičila, protože i když moje panička je také výcvikář, potřebuje poradit nebo upozornit na věci, které si sama neuvědomuje nebo nevidí. Dál moc děkujem J. Weinertovi za vedení zkoušek, výcvik a hlavně udělené rady. no a nakonec se nesmůže zapomenout ani na rozhodčího p. Prášila, který byl opravdu perfektní, nervozním psovodům dodal klid a objektivně zhodnotil výkony psů, ale také psovodů. Všem moc děkujem a všem zkoušeným gratulujeme za úspěšné složení zkoušek.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář