Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pohodové vycházky

21. 2. 2009

Dnešní den začal stejně jako ty ostatní, ráno mě páníci vezmou vylítat, daj mi papání a nechají mě odpočívat. Odpoledne opět dorazila panička a šup se mnou ven :-), přece jenom už jsem odpočatej, papání jsem už ze žaludku poslal dál do střívek a tak se může jít ven. Prošli jsme parkem, k čmuchání je toho tady strašně moc, takže paničku trochu zlobím a neslyším její volání "Ke mně" - no tak jako vždycky :-)...

Obrazek

Pak si mě panička zavolala, koukl jsem takovým tím pohledem, teď mám moc práce, snad chvilku ještě počkáš, ale nepočkala, rovnou si pro mě došla, tak jsem jí ukázal jak krásně umím ke mně, když už mě teda chytla, tak to teda udělám.

Dál jsem pokračoval na stopovačce, protože jsme se blížili k pejskům, co se svými páníky prochází park. Jako slušňák na vodítku jsem tlapal poblíž paničky, i když raději bych vyběhnul za hafany, co nás právě minuli. Panička, ale nedovolí a jako pojistku má vodítky, i když dlouhé, ale přece nejsem hloupý hafan, co vyběhne a v nejlepším povel a především vodítko strhne, jak panička říká umravní...

Tlapkali jsme dál a proti nám šla nějaká postava a dva docela velcí hafani, panička si mě dala k noze a pokračovali jsme dál v naší cestě, jak jsme se k nim blížili, začal jsem vrčet a postavil jsem chlupy na hřbetě. Panička mě hned utnula, takovéhle chování netoleruje a hned mě usměrní. Už vím, že jak se řekne Cože! Fuj! tak musím přestat jinak následuje výchovná lekce. Pak si mě posadila, já byl hodnej a najednou mě odepnula, trochu jsem byl zmatený, ale hned jsem to pochopil. Ti dva hafani naproti nám, co jsem na ně zkoušel vrčet byla Arča s Fatimkou. Měl jsem takovou radost, běhal kolem nich a skákal přes ně, holky mě honily a pak zas já je, pak jsme si přátelsky zabojovali, samosebou, že já vyhrával :-).Obrazek

Pak jsme vyrazili všichni na Kamenný les, panička lezla na kameny a my psiska také, přece to musíme všechno prozkoumat a okouknout. Dál jsme šli do velkého parku, tam jsme lítali hezky na volno, to byla parádička a co víc, dostali jsme se dost blízko k řece, takže jsem neotálel a při první příležitosti, kdy panička nebyla ve střehu šup a už jsem byl v řece, jen tak namočit nožky a napít. Panička viděla, že je beznadějné mě volat, tak došla s ostatními až k řece, já se otočil a podíval se na ní a hup a byl jsem celý ve vodě, Arča s Fatimou se přišli jen napít ani tlapky nenamočily, no holt jsou to dámy, tak jsem se u nich alespoň oklepal, utíkaly ode mne hi hi hi moc se jim to nelíbilo, ale já byl spokojenej, pak jsem šel potěšit obě paničky, poťapkal jsem je od hlavy k patě, lísal jsem se, aby panička měla radost, a jak se panička zasmála, tak jsem dostal další energii a co jsem zatím nestihl poťapkat jsem hezky doladil... Paničkám to moc slušelo, hezky ladily s okolím - samé bahno a listí :-)

Obrazek

Odpolední vycházka to byla dlouhá, babča Ara začala být už utahaná, přece jenom už je jí devět let a její srdíčko už zažilo jeden slabší infarkt, tak jsme se vydali domů.

 Courali jsme se venku skoro čtyři hodiny a to jednomu přece vytráví. Táhnul jsem do kotečku jak zběsilý, nedočkavě poťapával u misky, paničce to trvá než mi nandá papáníčko. Dnes budu spát zas jak špalík :-)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář